Jsem správně taková, jaká jsem

„Ona je taková tichá a neprůbojná”

Moc toho ve společnosti nenamluvím, ale když něco řeknu, stojí to za to. Ve škole učitelky říkaly mým rodičům, že jsem velmi šikovná, ale moc tichá a neprůbojná, tak na tom mám zapracovat, abych byla ještě lepší.

První stupeň základky pro mě byl obdobím pochybností, jestli jsem dost dobrá, když tolik nemluvím. Mluvit sama od sebe se mi moc nechtělo, raději jsem pozorovala a odpovídala na dotazy. Tahle nálepka neprůbojné šikovné holky se se mnou nesla celý život.

V posledních letech jsem na svém mluveném projevu hodně zapracovala, ale pořád se v něm necítím tak dobře, když něco MUSÍM říkat, zvlášť v cizím prostředí. Až nyní jsem pochopila, že jsem v pořádku taková, jaká jsem.

Jak jsem k tomu dospěla?

Okolnosti posledních dní mi pomohly uvědomit si svou podstatu. Slyšela jsem vyprávět svou duši. Je velmi jemná, pečující, láskyplná, laskavá, kreativní, nadšená životem a … tichá. Všechno to, s čím jsem celý život bojovala a snažila se přetvořit, se najednou rozplynulo a zůstala jsem jen já v celé své kráse.

Pochopila jsem, že jsem se vždy snažila přizpůsobit se společnosti, která přeje těm, co jsou vidět a slyšet. Jenže mi v tom nebylo dobře, nebyla jsem to já. Teď už vím, že své nastavení hlasitosti na nejmenší nepotřebuji měnit, protože je mi v něm fajn.

Zpětně jsem si procházela situace, ve kterých jsem mluvila na sílu a kvůli tomu mi unikalo jejich kouzlo, kdy jsem tam mohla jen tak být, pozorovat a nic neříkat. Měla jsem pocit, že přece něco musím říct, prosadit se, dát o sobě vědět.

Psaní místo mluvení

Ráda se světem sdílím své zkušenosti, proto jsem s otevřením své terapeutické praxe před pár lety začala psát i články na svůj web. Byl to můj způsob komunikace se světem, při kterém jsem se cítila moc dobře.

Nejraději bych na svou stranu strhla úplně každého, koho ve svém životě potkám. A tady jsem dost narážela, zvlášť u lidí, na kterých mi záleželo nejvíc – u své rodiny.

Nejdřív jsem byla „ta, která to musí mít všechno za každou cenu jinak”. S prvními úspěchy se začali ptát, jak to dělám. Přidal se respekt k mému stylu života a dnes jim s radostí pomáhám měnit jejich životy k lepšímu.

Stačí jenom být

Pochopila jsem, že není nutné zavděčit se všem. Mnohem lepší je jít příkladem a kdo je připraven a chce, ten se přidá. Nemusím hlasitě vykřikovat „pojďte za mnou, umím vyřešit vaše problémy”. Svou energií vysílám jemné vlny, které zachytí jen podobně naladění lidé a s těmi se pak spolupracuje jedna radost.

Dnes vím, že stačí jenom být a držet si, co cítím, protože většinou cítím a vnímám věci správně. Stojím před výzvou obhájit si to s lehkostí a pevností. Nenechat se zpochybnit vnějším světem, který to cítí jinak.

Ono ani tak nejde o to „správně-špatně”, tím správně vyjadřuji to, co je moje, co je pro mě to pravé.

Porodit tak, jak chci já

Obhájit si před světem, že chci rodit doma, bylo na začátku tak náročné, že jsem to raději tajila. Ze všech stran jsem slyšela názory, jak je to nebezpečné a co všechno se může stát. Já jsem ale věděla, že to je pro mě i moje dítě ten nejlepší způsob, jak jej přivést na svět.

Uvnitř jsem věděla, že je to správně, jen jsem to neuměla vyjádřit navenek. Spoustu energie jsem vyčerpala na obhajobu svého rozhodnutí, někdy i před sebou samotnou. Jak moc by mi pomohlo, kdyby okolí řeklo:

„Respektujeme tvou volbu, protože ty nejlépe znáš své tělo a víš, co je pro tebe i tvé dítě správně. Jsme tady pro tebe a podpoříme tě, ať se rozhodneš jakkoliv.”

Jak hezky by se nám žilo, kdybychom takové věty slýchali od svého okolí při jakékoliv příležitosti. Všichni totiž vnitřně víme, co je pro nás dobré. Jen společnost se nám snaží namluvit, že odborníkem na naše tělo je někdo jiný než my sami.

Dejte na svůj pocit

Děláte něco jen proto, že se to tak má? A jak se při tom cítíte? Je to s vámi v souladu nebo se s tím uvnitř perete a nejraději byste si to dělali po svém? Pocity nás mohou snadno provést tím, co je pro nás dobré a co nám škodí. Pak už je jen na nás, jak s danou situací naložíme. Můžeme se dál nechat ovládat nebo vzít život do svých rukoubýt naplno sami sebou.

Teď je to jen na nás, ale těším se na dobu, kdy se na každého bude i společnost dívat jako na individualitu a osobnost a bude k ní tak přistupovat. Děti ve školách už pak nebudou házeny do stejného pytle se spolužáky a i ta šikovná dívka, která je ale tak tichá, bude moci naplno žít svůj potenciál už od dětství. Ona má totiž obrovskou vnitřní sílu a radost ze všeho, do čeho se pustí.

 

Lenka Pánková
Lenka je terapeutka s duší léčitelky, inspirující žena a šťastná máma, která přispívá tím, co umí a co prožila k tomu, aby ženy rodily děti v lásce, radosti, harmonii a klidu.

Pomáhá ženám postavit se do své síly, napojit se na své tělo, dítě a přírodu, probudit vědomí a prožít tak porod jako nádherný zážitek na celý život.

Příběh Lenky o cestě k vědomému těhotenství a porodu si můžete přečíst tady.

Lenka je autorkou e-booku zdarma Jak rodí Bohyně a 5 kroků k vysněnému porodu.

Líbí se vám moje články? Rádi byste dostávali na svůj e-mail upozornění vždy, když vytvořím další?
Přihlašte se k zasílání inspirace z oblasti přirozeného životního stylu a buďte mezi prvními, kdo si ji bude číst!

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů