Jen tak si porodit

Udělala jsem to znova…

Už podruhé jsem v klidu a bezpečí domova porodila své dítě. Syna Michaela. Ve své síle, v radosti, snadno a rychle.

Načasování bylo tak podobné tomu prvnímu, jen finále bylo tentokrát rychlejší. Maruška se narodila 14. 8. 2016 v 8.23, Miky se narodil 13. 8. 2019 ve 4.33. Oba porody se mi spustily doma v posteli ve dvě hodiny ráno.

Jdeme na to

Ve dvě ráno mi odtéká plodová voda. Další hodinu sedím v koupelně a připravuji se s pomocí toho, co jsem v těhotenství načerpala. Maruška spinká v ložnici, David nade mnou i nad ní drží svou tichou stráž, je opět tam, kde je ho zrovna potřeba.

Sedím na záchodě a hlavou mi běží, co všechno bych si teď měla vzít do koupelny (svíčky, esenciální oleje, hudbu, pití, ručníky, podložky). Vůbec se mi do toho ale nechce, tak na to kašlu a jen tak jsem.

Jako první přitahuji energii z Vesmíru a nechám ji proudit skrze své tělo. Aaaaa, to je tak příjemné, celé moje tělo vibruje!

Propojím se s energií Země a žádám ji o příspěvek. Hned vnímám, že Matka Země je tu se mnou a dodává mi pocit jistoty a podpory.

Co to? Přichází pochyby, jestli to zvládnu i tentokrát, v koupelně bez vody (zrovna rekonstruujeme koupelnu v jiném patře), skoro sama (David je s Maruškou nebo nosí vodu), s mámou o pár dveří dál (můžu si dovolit vůbec řvát, když všichni spí?). Čí jsou tyhle pochyby? Moje nejsou, tak všechny tyto myšlenky posílám ke zdroji s přiloženým vědomím.

Znovu se napojím na své tělo. Je uvolněné. Dávám mu důvěru, že dokáže porodit. Už jednou jsem ho v akci zažila a tehdy musela být moje důvěra opravdu obrovská, protože poprvé jsem žádný takový důkaz neměla. Díky tělo za to, jakým darem pro mě a mé dítě jsi. Jdeme na to!

Tak jak to teda chci? Jak dlouho to ještě bude trvat? Mám za sebou necelou hodinu a už je to pro mě dlouhé! Takže … vybírám si rychlý a radostný porod.

V téhle malé koupelně je nějak plno. Tak to trochu pročistíme. Přizývám bytosti, které chtějí být přínosem a posílám pryč všechny entity, které přínosem nejsou. Ať už jsou to entity bez těla nebo v těle. Třeba moji mámu, která se v koupelně na chvíli objeví a vytrhne mě z mého naladění. Ptá se, co má dělat a já ji posílám spát. Vím, že mě chce podpořit, ale pro její obavy a nejistotu tady teď není prostor.

Kdo tady teď bude přínosem? Energeticky se napojuji na lidi, kteří mi v minulých dnech přispěli k nádhernému porodu.

Ruším všechna očekávání, představy a výpočty na 1-2-3-4-5!

Spouštím si tělesné procesy Facelift a Thymus.

Začínají mi stahy a velmi se zrychlují. Jsou intenzivní a já si vybírám, že je projdu se smíchem a zábavou. Od té doby se při každém směju a vnímám, jak pomáhají miminku ven. Před půl pátou je venku hlavička a ve 4.33 můj muž chytá našeho syna do náruče.

Wau, vše tak jednoduše a rychle! Bez zranění, bez dramatu, jen tak. Po tomhle porodu se cítím jako po skvělém sexu!

Začíná další den

Mám více energie, než všichni v našem domě. Nikdo z nás se moc nevyspal, ale já jsem dostala pořádnou dávku hormonů štěstí. A tak kolem sebe šířím tu radostnou energii a mazlím se se svým čerstvě narozeným synem.

Korunu tomu nasazuje moje úžasná dcera, která vstává před 6, kdy ještě sedím v koupelně, prohlíží si mě a pak s úsměvem zjišťuje, že miminko už je venku.

Čekám, až vyjde placenta, minule mi to trvalo tři hodiny, tentokrát je venku za dvě poté, co znehodnotím a přetvořím vše, co mi nedovoluje ji pustit. Při tom všem si Maruška čte s babičkou pohádky a David zajišťuje zázemí.

My tři se pak spolu v křesle tulíme a seznamujeme. I tomuto nechávám volný průběh a jen pozoruji, jak to vše krásně plyne. Začíná další den. Pro nás ode dneška výjimečný.

Díky tělo

Mikyho předám tatínkovi a užívám si vedle v bytě teplou sprchu, při které děkuji svému tělu za ten zázrak, kterým je.

Tentokrát jsem se nenatrhla, mám jen drobnou oděrku, na kterou si spouštím Buněčnou paměť a Facelift. Ten si pak spouštím každou chvíli na břicho a zotavení těla a zatažení dělohy mi tentokrát trvá jen pár dní, po týdnu jsem zpět ve své kondici.

Nepřestávám žasnout nad tím, jak schopná, moudrá a silná jsou naše ženská těla. Stačí to jen uznat, nestát tomu myšlenkami v cestě a nechat vše proběhnout tak, jak je to přirozeně nastaveno.

Jenže … sama dobře vím, jak je těžké vypnout hlavu, zvlášť, když jsme byli leta učeni ji používat v každé situaci. Takže jsem na sobě udělala pěkný kus práce, abych se z hlavy přesunula do těla a umožnila svým dětem přirozený příchod na tento svět a sobě nádherné posilující zážitky.

Je už čas?

Co všechno se tím otevírá pro ostatní? Vidím ženy, které jsou vědomé a samy sebou, důvěřují svému tělu i miminku, rodí ve své síle, lehce, rychle a radostně, jsou podporovány ve své přirozenosti, ve svém vědění, bytí i tvorbě.

Zrození nového života je pro mě ta nejvíc magická a orgasmická tvorba, jakou jsem kdy zažila. A vím, že už je čas, aby se takové porody staly realitou každé z nás. Co je k tomu zapotřebí? Dovolíte si obrátit celou realitu vzhůru nohama?

• Vložíte důvěru v sebe a své tělo místo ve zdravotnický personál nebo doprovázející osoby?
• Co když za tou bolestí a intenzitou, které porod doprovází, je skryta ohromná síla?
• Přestanete plánovat a kontrolovat a necháte se vést svým tělem a miminkem?
• Vyberete si radost a zábavu místo dramatu a utrpení? Dokonce (nebo právě) u porodu?
• Jak rychlý porod a celá regenerace po něm vlastně mohou být? Volba tvoří.
• Co když vše, co vám o porodu řekli, je jen zajímavý úhel pohledu? Jaká je ta vaše pravda?

Jsem vděčná za své děti, svého muže a za to, co tady společně tvoříme. Vím, že krásný příchod dětí na svět je možný. Svým přístupem měním tuto realitu. Přidáte se?