Jak najít ideálního partnera

Až se budu 1.září 2016 ohlížet zpět, budu se asi příjemně divit, co vše jsem za ten rok stihla v oblasti partnerských a rodinných vztahů. O prázdninách 2015 jsem se zdravě naštvala a po dvou neúspěšných pokusech ulovit ideálního partnera jsem řekla „dost“. Byla jsem v koncích, když jsem si připustila, že nikdy žádného svého prince mít nebudu.

Rozhoduje záměr

Ze samého dna jsem se odrazila díky vyrušení zásadního bloku „nějak to tady přežiju“ a rozhodla se užívat si života se vším všudy, tedy i s tolik vytouženou druhou polovičkou. Světe div se, po vyrušení bloku „nemůžu ho mít, protože s ním nebudu fungovat“, se objevil. Přímo na kurzu metody RUŠ 1, kde jsem zrovna asistovala. Byl tam celé 4 dny, jen jsme se míjeli. Kolegyně asistentky mě na něj sice nenápadně upozorňovaly, ale odbyla jsem je slovy „David? To ne, vždyť měří přes 2 metry!“ Do té doby jsem vždy při každé příležitosti zkoumala, jestli by se nějaký ten ideální partner nenašel, ale jelikož jsem měla přesnou představu, jak má vypadat, závěr zněl většinou „tak dneska zase nic“ nebo „to by šlo, ale …“. Vše začlo fungovat teprve ve chvíli, kdy jsem svůj záměr „mám ideálního muže“ pustila a přestala sledovat své okolí. Přitom jsem ale věděla, že tu je, jen mi bylo jedno, kdy a kde se objeví. Stejně jako víte, že jste žena/muž a neubezpečujete se o tom každou chvíli, zda to tak je a jestli se něco nezměnilo, prostě to víte. A přišlo ještě jedno poznání – uvědomila jsem si, že „chci pořádného chlapa, ne žádného prince“ a v tu chvíli mi došlo, že záměr „pořádný chlap“ může také znamenat, že měří přes dva metry.

Láska na první dotek

Nedalo mi to a začla jsem se o Davida více zajímat. Když nabízel účastníkům kurzu masáž, neváhala jsem ani minutu a přihlásila se o ni. Po předchozích zkušenostech a prožitcích z posledních dnů jsem byla velmi stažená, takže mu trvalo více než hodinu, aby mé svaly na zádech a na krku uvolnil a mohl s nimi pracovat svým něžným a zároveň velmi mužným dotekem. Byl velmi profesionální – dokud masíroval, byl masér. Oba jsme ale cítili tu úžasnou výměnu energií a jiskření ve vzduchu. Na závěr pronesl větu: „Odcházím jako masér, přicházím jako tvůj přítel“. Lehli jsme si vedle sebe a do čtyř do rána si povídali. Nic víc, nic míň. Bylo krásné si při tom uvědomit, že jej vůbec neposuzuji podle svých kritérií na ideálního partnera, prostě jsem jen vnímala, jak se mi postupně všechny položky tohoto seznamu plní – je svobodný, má dům se zahradou kousek za Prahou, chce založit rodinu, je krásný, zajímá se o zdravý životní styl, sám se přihlásil na kurz metody RUŠ, vnímá mou vnitřní ženu a chce ji ochraňovat, bude mě milovat až do konce života…

Vše v jednom – ideální je prostě ideální

Z kurzu jsem odjížděla nejistá, co bude dál. Vyměnili jsme si čísla a to bylo vše. Nechtěla jsem tlačit a naléhat a být poté opět zklamaná. Tak jsem to vše nechala osudu. Ten den odpoledne mi od něj přišla nádherná básnička, která stvrdila začátek něčeho moc krásného. Nebylo pochyb, že naše srdce bijí jedno pro druhé a že jsme se hledali, až jsme se našli. Vše ve chvíli, kdy jsem konečně přestala hledat a trápit se tím, že stále nenacházím. Mám ve svém okolí pár známých, kteří se našli, brzy se vzali a měli děti. O takovém rychlém průběhu jsem taky snila a musela si na to počkat dlouhých 29 let. Po pár dnech s Davidem nám bylo jasné, že patříme k sobě, tak mi po týdnu nabídl, abych se k němu nastěhovala. Neváhala jsem ani minutu. Po měsíci jel na kurz RUŠ 2 a po návratu mě požádal o ruku. Udělal to tím nejromantičtějším způsobem, ráno v posteli mi navlíkl prstýnek po babičce a zeptal se mě, jestli si ho vezmu. Moje odpověď přímo ze srdce zněla „ano”. I když byl prstýnek zašlý a prasklý, byl to tak nádherný symbol přítomného okamžiku a vyjádření té velké lásky, že mi to bylo úplně jedno.  A pak mi nabídl, že si mohu svůj zásnubní prsten vybrat sama. Rovnou jsme pak o týden později ve zlatnictví vybrali i snubní a slavnostně mi můj zásnubní navlíkl na Vítkově. Šemíkem, jak říká svému autu, si mě pak král David odvezl na svůj hrad. Jasno jsme měli také v termínu svatby, zkombinovali jsme data našich narození a překvapivě to vyšlo na sobotu. Místo bylo také jasné, David byl před čtyřmi roky pokřtěný v katedrále na Pražském hradě a já si uvědomila, inspirovaná chrámem Notre Dame v Paříži, že jsem se vždycky chtěla vdávat v takovém krásném prostředí.

Náš vztah nabíral rychlé obrátky, společně jsme čistili, co nás trápilo, budovali naše hnízdečko lásky a promilovali dlouhé dny i noci. Při jednom čištění ze mě David vytáhl program „nikdy to nedostanu” (dárek na Vánoce), což způsobilo, že se mi upravila menstruace, se kterou jsem měla problémy a po vyčištění programu „nemůžu ho mít” (opět dárek na Vánoce) nám došlo, že si teď budeme muset dávat při sexu pozor, protože do této doby jsem měla podezření, že něco s mou plodností není v pořádku. Pozor jsme si nedávali, záměr našeho děťátka být s námi a prožívat všechnu tu lásku od prvního okamžiku byl silnější a tak jsem se na začátku prosince Davidovi s tím největším nadšením svěřila, že naše dítě je moc chytré, že chce s námi jet už do Indie, kam jsme měli odletět v únoru, což bylo přesně tři měsíce od početí, kdy už je bezpečné v těhotenství cestovat letadlem. Najednou jsme byli tři a naše láska dostala nový rozměr. Všechno tak samozřejmě plynulo a krásně na sebe navazovalo. Sice jsme to vzali „od střechy” – nejprve dítě, pak (před)svatební cesta a pak teprve svatba, ale kdo určuje, jak to má být? Celkově jdeme proti proudu ve všech směrech a jsme takto moc šťastní. Těším se, až to, co dnes žijeme my, bude právě ono „normální”, vždyť přece o co jde v životě víc, než být šťastný, milující a milovaný?

Nedělat kompromisy, jít si za svým snem

Nikdy za celých 30 let jsem ve svém životě nebyla tak šťastná, jako jsem teď poslední rok. Za vším je moje rozhodnutí žít ideálně šťastný život, intenzivní práce na sobě metodou RUŠ a to, že vím, že je o mě skvěle postaráno ve všech oblastech mého života. U posledního článku do skládačky – ideálního partnera – mi to trvalo snad nejdelší dobu, dosáhnout stavu „vím, že ho mám” a zároveň připustit, že ho nikdy mít nebudu. Do života mi přicházeli skvělí partneři, ale vždy jsem musela ustoupit ze svých přesvědčení či návyků, abychom spolu mohli vycházet. Prožívala jsem s nimi krásné chvíle, nikdy jsem s nimi však vzájemně nesplynula natolik, abych prožívala a cítila tolik chtěnou bezpodmínečnou lásku. Když jsem otevřela své srdce Vesmíru a nechala to na něm, vstoupil mi do života ten pravý a já ho s tou nejhlubší vděčností přijala tak, jak přišel. Hlavou bych si ho nevybrala, ale srdce dalo jasný signál. Ani jsem ho neznala a věděla jsem, že je to on. I v našem vztahu se občas objeví nějaký mráček, ale nikdy to není o tom, že bychom spolu o něco bojovali a museli se vzájemně přesvědčovat, že jeden nebo druhý máme pravdu. Stojíme při sobě i v těžkých chvílích a to nám dává velkou sílu jít stále dál a dělat si život ještě krásnější. S čistým svědomím mohu říct, že nebýt metody RUŠ, nic takového bych nezažila. Ale i k RUŠce mě přivedlo nějaké mé rozhodnutí, takže si za to stejně mohu sama. Jsem moc vděčná, že jsem do rukou dostala tak skvělý nástroj, se kterým si vím rady s jakýmkoliv problémem a který se stal běžnou součástí mého úžasného života. A jako bonus mi RUŠka přivedla mou druhou polovičku, o které jsem vždy jen snila. Tak nějak jsem stejně věděla, že ho potkám na kurzu. A když člověk ví na 100 %, není jiná možnost.