Jak prožít pohádkovou svatbu

Najít si prince, zamilovat se, být požádána o ruku, vysnít si svůj velký den a pak jej prožít po boku milovaného partnera obklopená stovkou lidí, kteří mají čistou radost z toho, že se máme tak rádi. Je to tak jednoduché? Ano i ne. Všechno je opět v naší hlavě. Záměry, rozhodnutí, nastavení, programy z dětství.

Moje vysněná svatba

Vždycky jsem se chtěla vdávat jako princezna, mít na svatbě spoustu hostů a tento pohádkový den si užít po svém. Na žádné svatbě jsem od svých školních let nebyla, přesto jsem z rodiny a okolí získala představu, jak má taková svatba vypadat. Tradiční obřad na úřadě, kde jediné, co zazní nevěstě a ženichovi z úst, je „ano“. Přesun do restaurace na hostinu – knedlíčkovou polévku a svíčkovou. Předtím však několik tradic pro novomanžele – společné uklízení rozbitého talíře, ženich do chomoutu, přípitek všude přítomnou slivovicí. Po dobře zapitém obědě krájení několikapatrového svatebního dortu a odpolední kávička. Novomanželský tanec v kruhu již přiopilých hostů. Házení svatební kytice nezadaným děvčatům. Únos nevěsty, která čeká, než ji ženich vysvobodí ze spárů příbuzných snažících se v baru o co největší útratu. Večerní opékání selete na rožni, hektolitry alkoholu a nezřízená zábava s kamarády do pozdních nočních hodin. Tohle opravdu není to, o co stojím. Pokud se někdy vdám, udělám si to po svém a úplně jinak, říkala jsem si odhodlaně.

První pokus

V únoru 2014 jsem byla poprvé ve svém životě požádána o ruku. Žila jsem tehdy dokonalý život – skvělá práce v kanceláři, krásný loftový byt vybavený stylovým nábytkem, letní i zimní dovolená v zahraničí, ráda jsem vařila a pekla klasické dobroty. Svatbu jsme tehdy plánovali na zámečku v kruhu blízké rodiny a pár přátel. Po obřadu se měla konat tradiční oslava s hostinou, živou hudbou a následnou grilovačkou. Postupem času, když jsem po očistě v květnu 2014 přešla na raw stravu, se mi vnímání světa začalo razantně měnit. Přes veškerou snahu se mi můj nový svět nepodařilo spojit se světem tehdejšího partnera. Vymýšlela jsem různé kompromisy, jak naši svatbu udělat tak, aby vyhovovala oběma stranám. Všechno drhlo. Neměla jsem ani chuť shánět svatební šaty, natož zajišťovat vše ostatní. Čím více jsem se ponořovala do svého raw a RUŠ světa, tím více jsem se oddalovala partnerovi. Už jsem nechtěla trávit 10 hodin denně zavřená v práci, vyčerpávat své tělo každodenními sladkými hody u kávičky a utrácet peníze za zbytečnosti. Korunu všemu nasadila naše diskuze nad tím, co budeme na svatební oslavě grilovat. Představa prasete v celku napíchnutého na rožni přes mě neprošla. A tehdy jsem si uvědomila, do čeho se chystám uvrhnout. Po roce od zasnoubení jsme sice stanovili termín svatby, ale týden na to jsem celou svatbu zrušila a od partnera se odstěhovala.

Dostala jsem přezdívku nevěsta na útěku. Byla jsem ale moc ráda, že jsem to nenechala zajít tak daleko. Pochopila jsem, proč všechny přípravy tak drhly. Na poslední chvíli jsem si uvědomila, že tohle není ideálně šťastný život a nikdy nebude. Vše jsem opustila a půl roku žila s kamarádem, který mě ještě víc zasvětil do tajů raw food. Byl to očistný půl rok, na jehož konci čekal můj vysněný princ.

Druhá šance

S Davidem bylo vše velmi rychlé. Po měsíci, co jsme se znali, mě požádal o ruku. Neváhala jsem ani vteřinu, i když později se mi začaly vynořovat minulé špatné zkušenosti. Postupně se však ukazovalo, že není svatba jako svatba. Každý nápad, se kterým jsem přišla, byl z jeho strany s nadšením přijat a dokonce on sám přicházel s podněty, které se mnou souznily. Pochopila jsem, že jsme jedno tělo a jedna duše a předchozí zkušenost hodila za hlavu. Stejně tak všechny představy, jak se co má dělat a musí být. Ze začátku jsem čelila zažitým přestavám v našich rodinách a vysvětlovala, že tato svatba bude úplně jiná. Nedohadovala jsem se, nedělala kompromisy, pouze jsem vyjadřovala své názory a přání. Nakonec to všichni vzali tak, jak to je, protože já jsem měla jasno, jak má můj svatební den vypadat. A měla tu největší podporu od svého budoucího manžela.

Vše se děje v náš prospěch

V prosinci zjišťujeme, že čekáme miminko, a tak přesouváme svatební přípravy trochu do pozadí a těšíme se z té skvělé zprávy. Na konci roku si na Rituálu splněných přání tvoříme společnou jantru na rok 2016, kde velká část patří naší vysněné svatbě. Je to takový záměr převedený do obrázkové podoby. Vždy, když pak nevím, co a jak dál, kouknu na ni a ona mi přesně napoví – s výběrem šatů, rozmístěním stanů, nápojovým barem, poležením v trávě. Svatební šaty si vybírám na internetu a hned na první zkoušce si je zamlouvám. Máma říká, že v nich vypadám jako princezna. Na veletrhu Evolution potkávám kouzelnou bytost, která mi vyrobí krásné perlové šperky a nakonec mi ušije i svatební závoj a pléd. Tamtéž potkáváme milého majitele půjčovny Fatboy vybavení, se kterým vymýšlíme posezení v trávě na oslavě. Snadno nacházím i vizážistku, kadeřnici, floristku, fotografy i kameramana. Všechno jsou to lidé, které znám většinou z RUŠky. Je skvělé mít tak široký okruh známých, vždy se najde někdo s přesnou specializací k tomu, co právě potřebuji. Vše se děje bez většího úsilí a přichází ve správný čas.

RUŠka jako první záchrana

Přestože jsme na plánování a realizaci měli 8 měsíců, nechali jsme spoustu důležitých věcí na poslední chvíli.

A tak se stalo, že ještě měsíc před svatbou jsme nevěděli, na jakém místě ji oslavíme. Představa byla jasná – louka se zázemím blízko katedrály na Pražském hradě, kde se bude konat obřad, abychom měli snadný přesun. Zkoušeli jsme všechny možné varianty, některé neprošly kvůli nedostupnosti, jiné kvůli penězům. Byla jsem už tak zoufalá, že jsem pět dopolední za sebou musela čistit RUŠkou. Vynořovaly se mi díky tomu věci, na které bych bez plánování svatby nenarazila. Každý den jsem odčistila hromadu bloků a vždy se to posunulo správným směrem. Místo však stále nebylo jisté. Až když jsem po posledním čištění připustila, že žádná oslava nebude a pustila to, přišel můj snoubenec s řešením. Věděla jsem, že teď už to mám opravdu čisté. Takové místo oslavy bych si hlavou nevybrala, protože zde nebylo dostačující zázemí, ale nechala jsem to být. Nakonec se ukázalo, že to byla ta nejlepší volba. Opět jsem to nechala na Vesmíru a rozum přesunula do pozadí. Vyplatilo se.

Bez RUŠky bych se s přípravami hodně natrápila. Když něco drhlo, sedla jsem si, našla příčinu a po odčištění bloků viděla úplně nové možnosti. Jelikož jsme se s Davidem potkali právě na RUŠce a lidé kolem ní jsou jako moje rodina, rozhodli jsme se na svatbu pozvat všechny RUŠáčky. V květnových RUŠnovinách, které vycházejí pro absolventy kurzů, jsme zveřejnili naše svatební oznámení, také abychom podpořili Davidův záměr zaplnit katedrálu svatebními hosty. Přišli přesně ti lidé, kteří s námi náš velký den měli prožít. Ze svatebního videa jsem pak byla dojatá atmosférou před obřadem, kdy se všichni hosté vzájemně objímali, usmívali se na sebe a měli ve tvářích čistou radost. Když jsem pak přicházela k oltáři se svým tátou, byla jsem dojatá z té krásné energie, kterou tam všichni tito lidé vytvořili. Připadala jsem si jako opravdová princezna, na kterou se upírají stovky rozzářených očí. Nádherný zážitek.

Nastavit si správný záměr

Dva týdny před svatbou jsem začla panikařit, že zbývá málo času na zařízení tolika věcí. Po vyčištění bloku „je ho málo“ jsem se zastavila a ujasnila si, co je podstatné. Dost mi v tom pomohl David, společně jsme si ujasnili, že naším záměrem je si svatbu hlavně užít. Oběma se nám pak ulevilo – já jsem přestala věnovat svou energii zbytečnostem a nesmyslnému úkolování a on si oddechl, že jsem zvolnila a v důsledku toho i on má méně úkolů. Mám velice chytrého muže, jen jsem se musela naučit mu naslouchat. Je to velký kliďas, který i když ví, že má pravdu, nechá mě prožít si důsledky mých rozhodnutí a pak je připraven s otevřenou náručí a bez výčitek pomoct mi, když si přijdu na to, že měl pravdu.

Netradiční pojetí svatby

A co že na naší svatbě bylo tak jiné, než je zvykem? Oddat se necháváme v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha naším milým Štěpánem, se kterým jsme prošli předmanželskou přípravou. I když nejsem věřící, líbí se mi, že se na tak důležitý krok, jako je vstup do manželství, mohu naladit, uvědomit si, o čem to celé je a poslechnout si i jiný úhel pohledu. Beru si z toho vždy to, co se mnou souzní a ostatní nechávám být. Obřad začíná už v 8 hodin ráno, trvá necelou hodinu, během něj zazní třikrát naše „ano“ a manželský slib. Katedrálou znějí skladby, které jsme si sami vybrali. Na místě je přítomno přes 160 našich blízkých, na gratulace po obřadu se stojí pěkná fronta. Z katedrály vycházíme jako král a královna za velkého potlesku všudypřítomných usměvavých hostů a potlesk sílí při našem manželském polibku. Na nádvoří se formujeme do tvaru srdce a nápisu RUŠ, který necháváme zachytit našimi fotografy z věže. Při tom všem panuje přátelská a pohodová atmosféra.

Samotná oslava pak probíhá v našem životním stylu. Hned po příjezdu na místo zouváme boty a jsme naboso. Nikdo nám na místě nekouří. Žádný alkohol, připíjíme si kokosovou vodou. Žádné maso, na hosty čeká skvělý vegetariánský raut, jehož velkou součástí jsou i dobroty, které vytvořili naši svatební hosté, aby bylo dostatek jídla pro všechny. Pro ty, kteří holdují jiným dobrotám, připravil můj manžel speciální meditaci, při které je nechá prožít chuť toho nejlepšího, co kdy jedli a pili a s tímto nastavením si pak hosté vychutnávají náš skutečný raut. Na místě panuje uvolněná atmosféra, vše přirozeně plyne, lidé se baví, družičky tančí na louce, spokojení hosté polehávají na dekách či velkých vacích na trávě a relaxují. Nemáme žádného moderátora, většinou k hostům promlouváme sami. K tanci i poslechu nám hraje výborný DJ, kterého jsme sehnali na poslední chvíli. Svatební tanec se ploužíme v kruhu našich hostů na píseň Ty a já od Kryštofa, kde se zpívá „Ty a já jsme jedno jen ze dvou částí“ a při této pasáži si s Davidem broukáme to naše „My dva jsme jedno ze tří částí“.

A co by to bylo za svatbu bez svatebního dortu – ovšem v našem případě v raw provedení. A kdo dělá ty nejlepší raw sladkosti? Hledala jsem, ale nakonec jsme náš svatební dort vytvořily společně s mou mámou u nás doma – raw čokoládové brownies s jahodami. Připraveno s láskou z těch nejlepších surovin. Hosté si moc pochutnali. Postupně se pak kolem čtvrté hodiny začínají všichni vytrácet, až tam zůstáváme s pár přáteli, kteří nám pomáhají místo uklidit. Nemusíme je vůbec prosit, dobrovolně mi po celý den nabízí svou pomoc, jak s přípravou oslavy, tak se samotným průběhem. Nic za to nežádají, mají radost, že mohou pomoci. Uvědomuji si přitom, jak se mi plní můj záměr „jsem bezpodmínečně milovaná“.

Svůj velký den jsem měla v plánu prožít mezi spoustou blízkých lidí. Jsem ráda, že se nám povedlo připravit vše tak, aby se více než 100 hostů dobře bavilo, najedlo, napilo a sdílelo s námi naši lásku. Zároveň jsme po této velké události měli i čas sami na sebe. Odpoledne všechny zážitky krásně doznívaly a večer vyvrcholily v milostném spojení v našem hnízdečku lásky. Druhý den si dáváme novomanželskou snídani v trávě a rozbalujeme nádherné svatební dary. Ze všech je cítit láska a péče, se kterou je lidé pro nás připravili. Ještě dlouho poté žijeme z této krásné energie, kterou jsme svými silami v ten den vytvořili a kterou podpořilo tolik úžasných bytostí svou přítomností. Vždy, když znovu procházím fotografie z celého dne, jsem dojatá.

Je to váš den

Během příprav, v průběhu svatby i po svatbě jsme se setkali s mnohými názory, jak to udělat jinak nebo myslet na ostatní, aby si to užili podle toho, na co jsou zvyklí. Rada pro nevěsty a ženichy – je to jen váš den, tak si ho udělejte podle svých představ, i kdyby kvůli tomu neměli přijít někteří pro vás důležití lidé. Ať máte na co vzpomínat. Ujasněte si záměr a uvědomte si, pro koho to celé děláte. Stůjte si za svým a okolí šetrně vysvětlete, proč to chcete udělat zrovna takto. Vnímejte, kdy něco drhne a zjistěte důvod, proč tomu tak je. A hlavně – držte při sobě v dobrém i ve zlém, protože co je víc, než společné partnerské prožívání všeho, co život přináší? Je v tom velká síla, kterou krásně prožitý svatební den jen umocní.