Dopis mé milované dceři

Moje milovaná dcerko,

je to už rok a půl, co jsi svému tátovi vplula do náruče. Ty jeho slzy štěstí celý ten nádherný zážitek ještě umocnily. Krásně se na to vzpomíná, hlavně v situacích, kdy mi dochází síly. Teď je poledne a Ty si dopřáváš svou hodinku denního spánku. Já rychle sedám k počítači a tvořím.

Miluji tyhle chvíle, kdy můžu být jen já a moje myšlenky. Napsat je, oblíknout jim hezký kabátek, přidat fotky z našeho života a vypustit je do světa. A pak prožívat vděčnost s každým AHA momentem lidí, kteří je nechají vstoupit do svého srdce. Tyto chvíle jsou pro mě moc vzácné, nejen proto, že je jich teď tak málo.

Když jsi tu s námi ještě nebyla, měla jsem spoustu času, mohla dělat cokoliv jsem chtěla. Pracovala jsem na sobě, abych Ti připravila ty nejlepší podmínky pro život. Čistila své tělo, svou mysl, potkala Tvého tátu a vzala si ho za muže. Připravila jsem rodinné hnízdečko, i když jsem to nakonec nestihla podle svých představ.

Byla jsem na sebe hodně přísná, vedena touhou mít pro Tebe všechno dokonale připraveno. A tak jsem se někdy zbytečně moc dřela a málo si užívala, jak mi v bříšku rosteš. Přidaly se strachy, jestli všechno zvládnu tak, jak si představuju. Porodit sama doma, zvládnout novou roli mámy a postarat se, abychom se jako rodina měli dobře.

Někdy bych ráda vrátila čas, abych si Tě mohla užívat už od začátku s tím, co vím dnes. Že až tak nezáleží na tom, jak to vypadá venku, ale co prožívám uvnitř. Že nepotřebuju nic vymýšlet a studovat, protože to už mám v sobě. Že mám míň mluvit a řešit a více se naladit na sebe i Tebe a naslouchat.

Naštěstí jsem si to uvědomila už po třech měsících, co jsem Tě nosila pod srdcem. Dostala jsem šanci prožít opravdu krásné těhotenství a nádherný porod. Rozhodla jsem se pro to celou svou bytostí a šla si za tím. A stálo to za to! Pořád mě to dojímá, jak krásný život s Tebou žiju.

Zrovna se probouzíš a voláš mě. Tvoje půl hodinka tvrdého spánku je pryč a teď chceš sát mlíčko a u toho ještě podřimovat. Se mnou po svém boku, abych si přes den taky odpočinula.

Někdy je to pro mě opravdu těžké být s Tebou naplno, když bych zrovna raději tvořila. Ale pak si vzpomenu na to, co jsi mě naučila a co jsem s Tebou prožila. Nebýt toho všeho, měla bych sice víc času a prostoru, ale tak moc bych si ho nevážila a možná ho i zbytečně promrhala. A vlastně bych vůbec tohle nepsala.

Až dnes má můj život hlubší smysl, vnímám to s každým Tvým pohledem do mých očí. Už teď jsi naprosto úžasná bytost, která žije tady a teď, v radosti, lásce, hojnosti a štěstí. Každý den mě inspiruješ a vtahuješ do svého dětského světa a já jsem zase šťastná tak, jako když jsem byla malá holka.

Děkuji Ti a miluji Tě!

S láskou, Tvoje máma